Recenzia - NFS Payback

Recenze Need for Speed: Payback

Need for Speed už je tu s námi dlouhých dvacet let. V průběhu času jsme se dočkali spousty a spousty her, mezi nimiž by se našlo i několik mistrovských děl, na které dodnes rádi vzpomínáme. Jenže od doby Undergroundů a Most Wanted jako by série nemohla najít svou osobnost a stala se pouhým stínem své slavné minulosti. Neustále přelítává od simulátorů k arkádám a nikdy neví, kudy se vlastně vydat.

Až předloňský reboot se pokusil udělat této situaci přítrž návratem ke ztraceným hodnotám. Jenže přes všechny snahy výsledek stále působil poněkud rozpačitě. Tvůrci se proto rozhodli předčasně skoncovat s podporou hry a raději se věnovat zbrusu novému dílu.

Po dvouletém čekání tak v rukou držíme již dva a dvacáté Need for Speed, tentokráte s přídomkem Payback. Právě na jeho bedrech leží velká zodpovědnost, která může být pro další osud značky rozhodující. Dokáže tedy napravit předchozí chyby a usadit sérii zpátky na vrchol, nebo naopak upadne do propasti zapomnění?



Příběh v první řadě

Hned na začátek se Payback pokouší o velice riskantní tah. Přinést do závodní hry opravdu pořádnou zápletku na nejvyšší úrovni se snad ještě nikomu nepovedlo. Přesto se tvůrci i přes některá varování z minulosti (Undercover, The Run) rozhodli vrhnout do úkolu rovnou po hlavě.

Hlavní roli obstarává trojice rozdílných postav. Tyler, lídr celé party, Mac, showman a srdce týmu, se společně s jejich ochránkyní Jess spojili za stejným cílem. Pomstít se Lině Navaro za její zradu a přeběhnutí pod hlavičky kartelu House, ovládajícího celé město. Vše od kasin až po policejní složky se nachází v jejich rukou. Cestou nás pak doprovází ještě Marcus Weir, z této pětice asi nejlépe povedená osoba.

Hlavní části příběhu se podávají jako jednotlivé chody menu po částech, skrze řadu akčních misí. ty se ani nesnaží zapřít svou inspiraci u filmů Rychle a Zběsile. Skoky přes střechy budov, krádeže supersportů a masivní exploze jsou tady jako na denním pořádku. Jen je možná škoda, že většina zajímavých sekvencí jsou pouze předehrané scénky, kde nelze převzít řízení do vlastních rukou.

Celkový pocit závisí na úhlu pohledu. Jestli chcete Payback hrát pouze pro jeho zápletku, nejspíše zůstanete zklamaní. Děj na ikony typu Uncharted a jim podobných dost ztrácí. Především tedy dialogy by potřebovali razantně přepracovat. Přestože se herci ze všech sil snaží, aby rozhovory zněli co nejvíce lidsky, ne vždy se to daří. Jakmile však celou show přesunete až na druhou kolej, zjistíte, že se vlastně jedná o dobrou motivaci k dalšímu závodění. A právě o ježdění by závodní hra měla být především, nemyslíte?


Závodění

Proto v této oblasti došlo na několik důležitých změn. V první řadě jsme se dočkali návratu volby ze tří obtížností, které by měli mít zásadní dopad na rychlost protivníků. Stejně ale nejspíše skončíte u té nejtěžší, jež nabízí více než dostatečnou výzvu. Vítězství často není jisté ani s více než dostatečně upraveným autem. Pro mnohé prokletý catch-up sice zůstal na svém místě, ale o obrovský problém se nejedná. Soupeři alespoň konečně stíhají tempu, které udáváte.

Jedinou drobností je stále trochu horší umělá inteligence. Nejde spočítat případy, kdy jsem byl bezdůvodně sestřelen ze srázu nebo natlačen do zdi. Tím se rovnou dostáváme k další drobnosti, chybějícímu tlačítku pro resetování vozu. Jakmile tedy, klidně i nedopatřením, minete kontrolní bod, nezbývá, než se poslušně otočit a zpátky k němu dojet.

Celově se však stále jedná o velké zlepšení, na němž se velkou měrou podílí hlavně přepracované řízení. Zase, někteří nejspíše zůstanou rozčarováni faktem, že stále dominuje tak zvaný brake-to-drift. S tím se hold nedá nic dělat. Alespoň, že i klasické vybírání zatáček je již pocitově snesitelné. Na jednotlivé povely auta reagují poslušně a s dostatečnou odezvou. Vše máte pod kontrolou, žádné nechtěné změny směru či nic podobného. Dokonce zmizel i podivný magnetový efekt, kvůli kterému držel vůz u silnice jako přilepený sekundovým lepidlem.


Aby ovšem soutěžení postupem času neupadlo do stereotypu, narazíme vedle pouličního závodění ještě na trojici dalších kategorií. Asi nejvíce lidí zvedl ze židle nově příchozí offroad, čemuž se vlastně ani nelze divit. Asi se shodneme, že řádění v terénu do Need for Speed nepatří. Ne všichni tak budou tuto novinku vítat s nadšením, pokud ale dáte off-roadu šanci, objevíte příjemné osvěžení, které se správným autem nabídne i slušnou porci zábavy.

Pro ikonický drift platí podobná věc. Na změněnou mechaniku řízení se zvyká velmi pomalu, ze začátku proto může působit bídně. Opět navíc hodně záleží na autě. Tam, kde s vylepšenou Hondou získáte při nejzdařilejším pokusu dvě stě tisíc bodů, nasbíráte s neupraveným Lamborghini milión a půl.

Jako poslední zbývá drag, který se pro letošní rok rozhodl navrátit ke klasickým způsobům. Už to není jen o prostém mrskání kvaltů, musíte prokázat i přesnost a správné načasování. Celkově se jedná o napínavé závodění, jenž připomene staré dobré Undergroundy. Jediná výtka směřuje snad jen ke zvláštnímu využívání nitra. Jo a taky by mě zajímalo, čí nápad byl vyměnit pohledné slečny na startu za chlápka v bílém tílku.



Policejní honičky

Předloňský rok ukázal, že Need for Speed, snad největší průkopník z hlediska policejních honiček, najednou začíná razantně ztrácet. Pro letošek bylo slibováno velké zlepšení, a tak jsme Payback v tomto ohledu sledovali s vysokým očekáváním. Jenže úkol se opět podařilo splnit jen napůl.

Pokud vezmeme v potaz pouze samotné strážníky a jejich chování, tak nezbývá než uznat, že se tvůrci skutečně vytáhli. Především tedy agresivita poskočila na úplně jinou, až skoro sebevražednou úroveň. Policisté se ve svých Chargerech nebojí do vás narážet i v plné rychlosti, nezůstávají pozadu o několik světelných let a ani jejich inteligence není zrovna žalostná. Perfektní atmosféru dotváří ještě přístup k policejní vysílačce a povedená hudba v pozadí.

Úsměv na tváři však nevydrží dlouho. Jinak povedený zážitek ničí fakt, že se z akčních honiček stala jen prostá časovka. Nečekejte žádné větší drama, stačí jen zvládnout hloupě projíždět kontrolními body a máte vystaráno. Na ujíždění vlastním směrem poté rovnou zapomeňte, trasa je předem zadaná, přičemž na jejím konci pokaždé naleznete bod, ve kterém pronásledování končí.

Kdyby se jednalo o alternativu ke klasickým honičkám, které by ve hře zůstaly, možná bych nic nenamítal. Alespoň by se jednalo o hezkou připomínku slavných časů původního Hot Pursuit. Jenže jako plnohodnotná náhrada tyto "bait crate" akce jednoduše nestačí. V tomto ohledu mohla být situace zvládnuta podstatně lépe.



Multiplayer

Od online hraní obecně očekávám dvě věci. Možnost zablbnout si s přáteli v režimu volné jízdy, případně šanci otestovat své dovednosti v závodech s lidmi z celého světa. Jenže ať se dívám z jakéhokoliv úhlu pohledu, ani jedno Payback nezvládl dostatečně.

Problém číslo jedna, žádná volná jízda s přáteli se nekoná. Ne, že by byl tak zvaný free roam režim špatně vytvořený, on totiž ve hře chybý úplně. Prostě tam není. Jedinou šanci pro pořádání virtuálních srazů, či realizaci jiných plánů, tak tvoří dvou minutová pauza před začátkem další série závodů.

Veškerá zodpovědnost za pořádné online závodění proto rázem spadla na bedra Speedlistů. Výsledek? Asi sami tušíte. Háček ani tak neleží v samotném provedení speedlistů, zato spíše v záležitostech okolo. Největší překážkou zůstává matching. Když jste ve svém téměř sériovém Golfu nespočetněkrát po sobě přiřazení k Huracánům a Regerám, poznáte, že tady něco nehraje.

Teprve po vstupu do hry ale začíná to pravé peklo. Poměrně čisté závodění se najednou proměnilo v demoliční derby. Špatně vyřešené kolize aut, ještě hůře provedené respawnování a nemožnost vrátit vůz na silnici prostým stisknutím tlačítka dělají z online závodění lehce frustrující zážitek. Navíc, jedinou náplň tvoří klasické pouliční a terénní off-road akce, na smykování nebo souboje ve čtvrtmíli se jaksi pozapomnělo. Jako by to nestačilo, některé z vozidel na bitevním poli stále zůstávají nepřekonatelné. Jmenovitě se jedná o Porsche 911 RSR společně s Koeniggsegem Regera.

Zatím bych ale nad touto oblastí ještě nelámal hůl, jelikož existuje poměrně vysoká šance na příchod změn v některé z budoucích aktualizací.



Přizpůsobení aut

Po letech úmorného čekání jsme se dočkali, do hry se opět vrací pořádný tuning. Říkejte si co chcete, ale již minulý díl na tom nebyl kdoví jak špatně. Letos přitom došlo ke zlepšení skoro ve všech směrech. Počet samotných dílů ve většině případů možná zklame, jenže tady se snaží hrát spíše na kvalitu než kvantitu. Jako nejdůležitější změna se tak ukázalo odstranění bodykitů a zavedení volného kombinování součástek z různých částí karosérie podle svého zalíbení. Rázem se odemkla celá řada nových možností. Už chybí jen pořádný výběr kol.

Spoustu lidí jistě potěší taktéž návrat neonů, které s sebou přitáhly ještě barevný kouř pneumatik nebo vzduchové odpružení. A komu by to náhodou nestačilo, může se plně vyřádit ve wrap editoru.

Zmínit se musí i rozmanitý seznam vozidel, který přichází ruku v ruce s neomezenou velikostí garáže. Návrat klasických amerik a evropských hatchbaků doprovází i několik ne zrovna očekávaných kousků. Nezapomnělo se ani na hypersporty a přestože jsme přišli o Toyotu, ani japonská linie není slabá.

Bohužel, k zádrhelu došlo u výkonnostních úpravy. Systém sbírání karet možná vypadá dobře na papíře, jenže v reálu působí nepřehledně. Pro získání potřebných dílů nezbývá, než buď neustále dokola opakovat stejné závody, nebo čekat, až se v dealerství součástek objeví dostatečně dobrý kousek (a že se načekáte). Třetí alternativa, tak zvané rolování, sice poskytne nejlepší součástky, avšak každé roztočení rulety stojí speciální tokeny, které nejde jednoduše sehnat na každém rohu.




Vzhled, mapa, hudba

Z hlediska vizuální stránky došlo, jak jinak, než na mírný posun vpřed. Pravdou zůstává, že noční atmosféra za minulým dílem trochu zaostává. Nadruhou stranu, napodobení odlesků denního světla se povedlo na jedničku. Podobně i modely aut působí o něco kvalitněji.

Když už jsme ale u těch scenérií, musí padnout alespoň krátká zmínka o samotném místě dějistě, známém pod názvem Fortune Valley. A buďte si jisti, že takto povedenou mapu jsme v Need for Speed dlouho postrádali. Úžasné silnice, velké převýšení a celkové skládání silnic do několika vrstev přidává tolik potřebnou dávku členitosti. Zato velikostí v dnešní době patří mezi průměr. Obkroužit kolečko jde se správným autem a trochou dovedností zvládnout pod deset minut.

Co je taktéž důležité, všechny oblasti teď působí podstatně živějším dojmem. Zvýšený dopravní ruch a neustále se měnící denní doba patří mezi vítané změny, přičemž se nezapomnělo ani na chodce okolo silnice nebo diváky na startech závodů. Výtka směřuje jen k neustále modré obloze, trochu deště by jistě neuškodilo.

Zato soundtrack se moc pozitivně hodnotit nedá. Nejde říci, že by byl vyloženě katastrofální. Několik povedených skladeb by se našlo, jenže se k nim musíme probírat přes tucty a tucty nevýrazných a někdy až přímo otravných songů. Připravte se tak na časté přeskakování, klidně i uprostřed závodu.





Závěr

Jeden krok vpřed střídá dalši krok zpátky. K dokonalosti chybí ještě pořádný kus cesty, což dokazuje multiplayer i nešťastná implementace policejních honiček. Přesto se dá říci, že Need for Speed už konečně našlo správný směr. Příběh možná nebude sedět každému, ale pouze o zápletce série nikdy nebyla. To nedůležitější, tedy akční závodění, se v Paybacku povedlo na jedničku. Přihoďte ještě pořádný tuning a skvěle zvládnutou mapu a hned před námi stojí docela povedený díl.