Dojmy z hrania - NFS Edge

Díky několika fanouškůn Need for Speed, a především tedy tvůrcům anglického překladu, jsme jako jedni z mála okusili odbočku od zavedené série, nesoucí název NFS Edge. Ten se v současné době nachází ve svém posledním beta testu, který by měl odhalit poslední skryté nedostatky. No a jelikož se jedná vpodstatě o jediného nástupce oblíbeného dílu World, rozhodli jsme se sepsat alespoň stručné dojmy z hraní, a pokusit se hru co nejlépe vystihnou.


Začátek

Věřte mi, po dvou hodinách strávených instalací a marnými pokusy o překlad z čínštiny jsem byl velice rád, když se konečně objevila uvítací obrazovka. Hned po povedeném vstupním videu následoval povinný tutoriál, odhalující dvě zásadní věci. V první řadě byl jako základ hry vybrán díl Rivals, což poznáte úplně všude. Především tedy při řízení. Fyzika je kompletně převzatá, bohužel i se všemi negativními účinky. Našel jsem jen jedinou změnu, a tou jsou rychlejší reakce na povel joysticku. Alespoň něco.

Druhou věcí je grafická stránka. Vzled se od svého dárce naštěstí moc neliší, a když už, tak došlo jen k několika ústupkům. Ale teď k hlavní části. Po skončení tutoriálu, kde se naximálně tak naučíte zatáčet do stran, se na vás okamžitě vychrlí menu se všemi informacemi najednou. Ze začátku se může zdát nepřehledné, ale stačí si ho jen osvojit.



Kampaň

Rovnou přejdu ke kampani, která je rozdělena do tří módů - Free roam, single player a multi player. Jenže hned první volba vznesla pochybnosti. Od svobodného toulání krajinou jsem sice moc nečekal, ale aby byl k dispozici jen jeden krátký okruh, kde ještě k tomu kroužíte jen sami? Na rychlé otestování auta možná dobré, stejně se však nemůžu zbavit dojmu, že tady se skrývá o poznání větší potenciál.

Akce pro jednoho hráče na tom nejsou o moc lépe. V podstatě je tvoří deset závodů, většinou proti lehkým protivníkům. Jakmile vše odjezdíte, není důvod vracet se zpátky. A nepomůžou ani vedlejší úkoly typu "Zajeďte dráhu pod určitým časem", které se občas vyskytnou.

Naštěstí tu stále máme hlavní tahák hry, a to velice bohatý multiplayer. Chcete se dostat do hry? Stačí vybrat jednu z místností a jde se na věc. Do každé se přitom vejde až osm lidí najednou, ovšem závodit jde i s méně. Samozřejmě nechybí ani chat nebo možnost omrknout vozy soupeřů těsně před startem.

Závodění

První pocity? Závodění v Edge je výborné. Na výběr máte ze čtyř oddělených kategorií, které sice nejdou navzájem kombinovat, ale o velký problém se nejdená. V rychlostních a týmových závodech máte k dispozici pouze nitro a razantní turbo, nic víc nepotřebujete. Pouze dostat se do cíle co nejrychleji. Celkově narazíte na větší porci taktizování. Kdy vyprázdnit nitro? Kdy místo toho použít vzdochový pytel za soupeřem? Kde předjíždět a naopak pustit parťáka ze stejného týmu? Je to něco jiného, než co známe z Worldu.

V dalším typu závodů se do všeho ještě vloží zbraně. Většina přitom pochází z Rivals, od pásů s hřebíky, přes helikoptéru, emp... Tady se však hraje jen a jen na náhodu. V průběhu můžete být klidně poslední, a stejně protnete cílovoupásku na první příčce.

Soutěže v driftu snad ani nemusím popisovat. Větší skóre jednoduše znamená lepší umístění.



Vozidla

Pomalu se přesouváme k poslednímu bodu, a tím jsou auta. Už na první pohled bylo jasné, že nabídka vozidel patří mezi jednu z největších předností hry. Najdete zde téměř všechno, na co tvůrci sehnali licenci. Základtvoří především supersporty a japonské sporťáky, pro Need for Speed typycká volba. Navíc však ještě přibily klasické vozy (Alfa Gulia, Mercedes Gulwing), miniauta (Fiat 500, Opel Adam), kousky na alternativní pohon (Tesla, Cadillac ELR) a největší překvapení, přibližně desítka SUV. Vybere si každý.

Jenže mít k dispozici dvě stovky aut je naprosto k ničemu, pokud vám naději na zisk toho oblíbeného přetrhne pomalý postup hrou. Pořizovací ceny jsou naprosto přestřelené, a pokud chcete nahnat peníze prodejem nepotřebného kousku, máte smůlu. Nejde to. Jediná cesta k zisku nového vozu tak je nějaký dostat jako dárek. A to se zrovna často neděje.

Nepomáhá bohužel ani fakt, že jedinou formu tuningu obstarává změna barev. Každé auta jich přitom nabídne pět. Cena prvních dvou je opět zbytečně vysoká a u zbylých to je ještě horší, koupít jdou pouze za reálné peníze. Alespoň u úprav výkonu jde vidět určitá logika. Pro představu fungují na velice podobném principu, který vídáme u dílu No Limits.

Závěr

Korejskému přírůstku zbývá k dokonalosti ještě daleká cesta. Skvělé závodění společně s bohatou nabídkou aut by z Edge dělalo ideálního nástupce zaniklého Worldu. Bohužel si hra sama podráží nohy už samotnou volbou základů v podobě dílu Rivals. Když přidáme ještě absenci volné jízdy, vizuálního tuningu a zmíníme pomalý postup, nezbývá než odejít s lehkým zklamáním.