NFS Carbon slaví kulatých deset let na scéně
Mohli bychom tu klidně celé hodiny vyprávět o tom, co všechno se přesně v tento den před deseti lety událo. Má to ovšem nějakou cenu, když nakonec stejně dojdeme k jedinému faktu? Asi tušíte, že dnes je tomu přesně jedno desetiletí, co se na pulty obchodů podíval mimochodem desátý díl herní série, známý pod názvem Need for Speed Carbon.
V té době se mělo jednat o jakousi spojku, dávající dohromady dvě různé odbočky - tunerské Undergroundy a policejně zaměřené Most Wanted. Od každého se vzalo to nejlepší, kdy se snažil přiblížit spíše prvnímu vzoru. Podle toho odpovídá temná atmosféra pouličních závodů, zasazená do nočního velkoměsta u pobřeží.
Také jsme se dočkali návratu k pořádným úpravám vozidel. Vizuální tuning poprvé obohatil nástroj Autosculpt, který umožnil zajímavé tvarování nárazníků, kol a křídel na zádi, i když třeba jen v omezené šíři. Také přišel Vinyl editor společně se svobodou v tvorbě designů.
Avšak největším tahákem se stalo vyvrcholení každé bitvy mezi frakcemi, které skončilo ikonickým soubojem v kaňonu. Jeden na jednoho v závodě na úzkých klikatých silničkách, navíc s možností pádu ze srázu a tedy ztráty výhry. Ještě teď mi při vzpomínání v hlavě zní ta typická indiánská hudba, zvedající hladinu adrenalinu.
Samozřejmě, jako každá hra má své chyby. Pro spoustu lidí se Carbon stal zlomovým bodem, počáteční kus v dlouhé šňůře špatných počinů. Pokud se ale kouknu nazpátek a porovnám se současností, tak právě Carbon jsem si užil nejvíce. A co víc, když ho zapnu dnes, tak si užívám úplně stejně. Těžko uvěřit, kolik času už uběhlo.
V té době se mělo jednat o jakousi spojku, dávající dohromady dvě různé odbočky - tunerské Undergroundy a policejně zaměřené Most Wanted. Od každého se vzalo to nejlepší, kdy se snažil přiblížit spíše prvnímu vzoru. Podle toho odpovídá temná atmosféra pouličních závodů, zasazená do nočního velkoměsta u pobřeží.
Také jsme se dočkali návratu k pořádným úpravám vozidel. Vizuální tuning poprvé obohatil nástroj Autosculpt, který umožnil zajímavé tvarování nárazníků, kol a křídel na zádi, i když třeba jen v omezené šíři. Také přišel Vinyl editor společně se svobodou v tvorbě designů.
Avšak největším tahákem se stalo vyvrcholení každé bitvy mezi frakcemi, které skončilo ikonickým soubojem v kaňonu. Jeden na jednoho v závodě na úzkých klikatých silničkách, navíc s možností pádu ze srázu a tedy ztráty výhry. Ještě teď mi při vzpomínání v hlavě zní ta typická indiánská hudba, zvedající hladinu adrenalinu.
Samozřejmě, jako každá hra má své chyby. Pro spoustu lidí se Carbon stal zlomovým bodem, počáteční kus v dlouhé šňůře špatných počinů. Pokud se ale kouknu nazpátek a porovnám se současností, tak právě Carbon jsem si užil nejvíce. A co víc, když ho zapnu dnes, tak si užívám úplně stejně. Těžko uvěřit, kolik času už uběhlo.